Co vlastně budeme stavět - potřebujeme něco, z čeho budeme hrát - gramce,
mašinky, kompy a mixák. Signál z mixáku crossoverem rozdělíme do tří pásem
- basy, středy, vejšky a přivedeme do zesiků. K zesikum připojíme bedny.
Toto je minimální výbava, kterou potřebujeme - můžeme jí rozšířit o zvukové
procesory (digitální, analogové equalizery, compressory, expandery...).
Výsledný zvuk odpovídá nejhorší komponentě v celém zapojení, proto na žádné
části nešetříme.
Pokud pořizujeme gramce, jsou dvě rovnocenné varianty - Technics a Vestax
- pro Technicsy hovoří desetileté zkušenosti a nejlepší robustnost, pro
Vestaxy nadstandardní vybavení (pitch +/- 50, reversní chod) a velice slušná
robustnost. Gramce nekupujeme předražené v Čechách, ale buď si je dovezem
z Německa nebo Velké Británie nebo se alespoň poptáme na internetu, jestli
tuto službu někdo za mírný poplatek nenabízí.
V počítači nešetříme na zvukovce - minimum je SB Live, který nabízí přijatelný
odstup signál/šum a přijatelnou rychlost odezvy. V lepším případě si pořídíme
externí USB nebo FireWire zvukovku, která má výrazně čistější zvuk. MIDI
kontrolér si můžeme postavit třeba podle návodu na www.uucaps.de.
Na trhu je spousta druhů mixáků, které se liší počtem šavlí (3 a více) a
korekcí (standard jsou basy středy vejšky), vybaveností (samplery, killy,
efekty apod.). Nejzásadnější rozdíl mezi špatnými a dobrými mixáky je v
kvalitě šavlí a potenciometrů (u levných mixáku Behringer, Omnitronic, Geminy,
Dexon, Numark apod. můžeme očekávat první problémy cca po roce). Pokud bychom
si chtěli mixák postavit zabrousíme třeba na www.rane.com.
Reproduktory
Při výběru reproduktoru jsou hlavním limitujícím faktorem většinou peníze,
přesto je důležité upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Lepší je méně
beden s kvalitními reproduktory - zvuk je lepší, je potřeba méně materiálu
na výrobu, méně zesilovačů, aut pro transport, kabelů a v neposlední řadě
nám také více vydrží. Jedním ze základních parametrů je citlivost, udávaná
obvykle v dB/W/m (často zjednodušeně pouze v dB). Tento údaj je důležitý,
protože udává, jak nahlas opravdu reproduktor hraje - tj. citlivost 90dB
znamená, že reproduktor hraje výrazně méně nahlas než reproduktor s citlivostí
100dB při přivedeném stejném příkonu. Platí zde totiž logaritmická stupnice,
tj. aby repro hrálo o 3dB více, je nutné přivést dvounásobný příkon. Proto
je vhodné do PA aparátu pořizovat reproduktory s citlivostí min. nad 95
dB, jinak budete mít hromadu beden, které budou hrát málo.
Dalšími parametry jsou Xmax - maximální výchylka membrány, EBP, hmotnost
membrány, výkon, průměr cívky - u všech upřednostňujeme vyšší hodnoty,
ovšem každá hodnota ovlivňuje výsledný zvuk a vhodné použití jiným způsobem
- bez hlubší znalosti problematiky je dobré vybírat reproduktory dle doporučení
výrobců a výběr konzultovat s lidmi, kteří mají praktické zkušenosti s
vámi vybranou kombinací reproduktoru a bedny. My jsme zvolili reproduktor
Fane Colossus 18B-600W. Podrobnosti a frekvenční charakteristiky najdete
na stránkách www.prodance.cz a na stránkách výrobců (www.bcspeakers.com,
www.papl.co.uk, www.fane-acoustics.com,
www.selenium.com.br, www.rcfprecision.com,
www.dasaudio.com).
Reproduktory
rozlišujeme dle použití na basové, středové a výškové.
Basové reproduktory
Vedle již zmíněných parametrů se u basových repro udává sada T-S parametrů
- podle těchto hodnot se navrhuje obvykle vhodnost použití daného repro
pro určitou konstrukci basové bedny. Jedním z nich je Qts. A opět, zjednodušeně
řečeno: na reproduktor s Qts vyšším než 0,7 raději zapomeňte.
Středové
reproduktory
Středové reproduktory se od basových liší tím, že se obvykle používají
repro menšího průměru (6,5" - 12") a mají oproti basovým výrazně
lehčí membránu (parametr Mms).
Výškové reproduktory
Dosud jsme se bavili jen o reproduktorech pracujících na magnetodynamickém
principu, tj. magnet+cívka+membrána. U výškových reproduktorů se poměrně
často v levných bednách setkáváme s piezo výškovými reproduktory. Zvuk
je vydáván chvěním piezoelemetu. Tyto reproduktory v levných bednách však
mají mizernou kvalitu. Dále se proto budeme zabývat jen výškovými repro
fungujícími na klasickém principu. Výškový reproduktor se skládá s driveru
a zvukovodu. Pokud je reproduktor dodáván již takto složený, bývá označován
jako "tweeter". Jinak je možné koupit driver, tzn. "motor"
výškového repro s magnetickým obvodem a k němu přikoupit zvukovod dle
určení výškového repro. Zvukovod totiž určuje velkou část parametrů výškového
reproduktoru, tj. citlivost a charakteristiku, a dále pak vyzařovací úhel.
Vyzařovací úhel udává, jak se bude zvuk šířit, jestli úzkým paprskem (úhel
např. 30°) nebo bude pokrývat široký prostor např. 120°.
Jaké jsou
konkrétní možnosti pořízení nejlevnějších použitelných reproduktorů? Na
trhu je možné koupit velmi laciné reproduktory např. od firem Conrad,
FK technics, Omnitronic nebo Dexon (řada DRB), které obvykle stojí cca
1000,- za 15" reproduktor o udávaném příkonu cca 200-300W. Těmto
reproduktorům se obloukem VYHNĚTE!!! Mají totiž obvykle mizernou citlivost
90-94 dB, a vylhané udávané příkony - snesou jen pár wattů! Jako nejlevnější
použitelné středové a basové reproduktory na trhu je možné vybrat repro
Eminence (prodává K-Audio, Prodance) a Selenium (Prodance) a dále pak
určité typy firmy Monacor (např. SP12/100PA za 1404,-). V oblasti výškových
reproduktorů jsou to výškáče Selenium (Prodance, ceny začínají na cca
600,-). Další možností je levné opatření starších českých repro Tesla,
zejména řady ARM (15"), které je možno přemotat u kvalitní firmy
např. Rolay.
Reprobedny
Při
výběru reprobedny nás zajímá frekvenční charakteristika - její "hrbatost",
akustický tlak, frekvenční rozsah. Důležité jsou i rozměry, hmotnost a
doporučený reproduktor (ne s každým reproduktorem má bedna uváděné vlastnosti).
Různé plánky najdete např. na http://zmatek.jinak.cz/diy.
Ke stavbě
bedny potřebujeme dřevo - my používáme MDF desky t=18mm (ve velkoobchodech
prodávané po deskách o rozměrech cca 2.5m x 2m), vruty r=6mm, d=60mm,
šrouby a matky k připevnění repráku (potřebné rozměry zjistíme v datasheetu
reproduktoru), lepidlo (nejlépe epoxidové smíchané s drobnými pilinami),
vrtačku, vrtáky, přímočarou pilu. Nenakupujeme v hitlermarketech, které
mají až 300% marži, ale zajdeme raději do specializovaného obchodu nebo
ještě lépe velkoobchodu.
Nejdříve si z plánku vypíšeme rozměry desek, navrhneme jejich optimální
rozmístění na deskách a potřebné řezy narýsujme. Pokud chceme řezat rovně,
svorkami k desce připevníme rovnou lať, podél které řežeme. Třikrát měř,
jednou řež, nicméně milimetr žádná míra, na drobných nepřesnostech nesejde.
Předvrtáme si díry na vruty a šrouby a zahájíme kompletaci bedny - nejlépe
v takovém pořadí, abychom nakonec nezjistili, že do bedny nemáme kudy
vložit reprák. Potřebná místa natřeme lepidlem, spoje utáhneme vruty.
Vyvrtáme díry pro konektory a pro madla, připevníme reprák, konektory,
madla, zašroubujeme víko a otestujeme, jestli to hraje. Nakonec bednu
natřeme syntetickou nebo akrylovou barvou na dřevo, na značce nezáleží.
Basové bedny
U basových beden je konstrukce reprobedny velmi důležitá, protože basový
reproduktor bez ozvučnice (bedny) vlastně není schopný hrát. Basové a
subbasové bedny určené pro PA bývají často nepřímo vyzařující jako např.
častá konstrukce WBIN (mají např. Machine Works), tj. reproduktor je ukryt
uvnitř konstrukce a hraje do prostoru přes zvukovod. Dále se používají
konstrukce přímovyzařující se zvukovodem např. SCOOP (kolena - mají Strahov).
Běžná konstrukce reprobedny známá z domácího HiFi se příliš nepoužívá,
protože konstrukce se zvukovodem pomáhá dosáhnout větší citlivost, což
se na druhou stranu projevuje vznikem různých fázových posunů, které je
nutné při zapojení basových beden různé konstrukce vzájemně kompenzovat.
Proto je dobré mít subbasové bedny v systému všechny jedné konstrukce
(příp. se stejným fázovým posunem).
Středové
bedny
Konstrukcí středových beden už není tak mnoho jako beden basových, používají
se boxy přímovyzařující nebo přímovyzařující s krátkým zvukovodem do tvaru
"V" - má je většina systémů. Tento středový zvukovod přidává
v pásmu cca 150Hz - 1kHz zpravidla 5 dB. Ale může se stát, že tato konstrukce
nebude sedět k vašemu reproduktoru, stejně tak je tomu i beden basových.
Proto je vhodné si nechat bedny přeměřit (Prodance) nebo postupovat dle
osvědčených plánků včetně typu použitého reproduktoru.
Výškové bedny
U výškových reproduktorů je určujícím prvkem jejich zvukovod a do jaké
jsou pak umístěny bedny nemá na jejich zvuk vliv. Někdy se výškové repro
vůbec do boxu nedávají.
Dále existují
bedny kompaktní, vícepásmové, používané např. pro odposlechy nebo i pro
ozvučování. Taková bedna obsahuje basák i výškáč, někdy i středový repro.
V takové bedně pak zpravidla bývá pasivní reprovýhybka, která zajišťuje
aby každé repro hrálo vlastní pásmo. Z hlediska funkčnosti je nejdůležitější
výhybka pro výškáč, protože basové kmitočty by výškáč mohly spálit. Výškové
kmitočty basový nespálí, proto se v laciných konstrukcích ani basová výhybka
nedává. U jednotlivých beden PA systému zajišťuje správné rozdělení pásem
tzv. aktivní crossover.
Zesilovače
Výkonový zesilovač pro PA se skládá ze zdroje, modulů vlastního zesilovače
a ochran. Zdroj může být proveden klasicky, tj. trafo (toroidní, EI plechy)
+ usměrňovač + filtrační kondenzátory, dále u zesilovačů vyšší cenové
kategorie už bývá zdroj spínaný (jako v PC), jehož hlavní výhodou je malá
hmotnost. Provedení zdroje už dává tušit jak bude zesilovač kvalitní,
protože poddimenzovaný zdroj znamená, že zesilovač nebude mít požadovaný
výkon. Vlastní koncové zesilovače jsou také buď klasické nebo spínané
(zatím málokdy). U klasických je dobré zjistit počet koncových tranzistorů
(čím víc, tím líp) a provedení chladičů, měly by být přiměřeně mohutné
s co největším počtem žeber, ne pouze ohnutý plech hliníku do tvaru U.
Často se také vyskytuje třída zesilovačů označovaná jako "H",
což znamená vícenásobné napájecí napětí modulů zesilovače, v praxi jde
o připnutí vyššího napájecího napětí v okamžiku potřeby, dle aktuálního
výkonu. Toto řešení má tu výhodu, že zvyšuje účinnost a tím pádem zesilovač
nepotřebuje tak výkonné chlazení. Třída "H" je běžná u většiny
v současnosti prodávaných zesilovačů s výkonem nad 700W/4ohm na kanál.
Hlavním sledovaným parametrem zesilovače je jeho výkon. Např. 400W/4ohm
- znamená, že zesilovač odevzdá výkon 400W do zátěže 4 ohm. Pro konkrétní
výkon musí být vždy uvedena zátěž, jinak to neznamená skoro nic. Proto
se často udává i takto: Zátěž - 8 ohm 4 ohm 2 ohm, Výkon: 250W 400W 650W.
Z toho plyne, že pokud na takový zesilovač, který má na krabicí hrdě napsáno
2*650W připojíme dvě klasická 8 ohm repro, odevzdá do nich pouze 2*250W!!
Minimální hodnota zátěže je parametr, který se nesmí překračovat, pokud
tedy zesilovač má minimální zatěžovací impedanci 4 ohm a připojí se na
něj bedna, která má 2 ohm, povede to k pravděpodobně k jeho destrukci.
Vyšší hodnota, tj. 8 ohm takovému zesilovači naopak vůbec nevadí, jen
do ní odevzdá nižší výkon než do 4 ohm.
Zesilovače obvykle bývají vybaveny různými ochranami. Tzv. tepelná ochrana
vypne zesilovač pokud teplota chladičů, případně trafa překročí přípustnou
mez. Ochrana proti ss napětí na výstupu v případě vzniku stejnosměrného
napětí na výstupu zesilovače při jeho poruše zamezí jeho průniku až do
beden, často je to řešeno pomocí relé, které bedny prostě odpojí. Ochrana
proti zkratu v případě připojení napřiklad zkratovaného kabelu k bednám
ochrání zesilovač před spálením. Softstart zdroje zabezpečují pomalý náběh
zdroje zesilovače, aby nevyhazoval jističe, u silnějších zesilovačů nutné.
V současnosti se na trhu objevily levné kopie zesilovače QSC RMX - tyto
kopie - ať už Sekaku PSA (AZ servis) nebo Behringer EP (Prodance) jsou
to za cenu cca 13-14 tis. nejlevnější zesilovače s výkonem 2*700W/4ohm
a jsou docela dobré. Dále jsou docela zajímavé zesilovače Phonic MAX 850/1500/2500.
Pokud je ovšem toto stále mnoho peněz je možné koupit starší zesilovač,
který někdo postavil už před nějakou dobou z tehdy pouze dostupných tranzistorů
KD503 - chce to trochu více zesilovačům rozumět a podaří se koupit zesilovač
s výkonem 2*300W/8ohm za pár tisíc. Poslední možnost je postavit si zesilovač
podle plánku nebo ze stavebnice.
Na propojení
gramců s mixem potřebujeme cinchové kabely - stíněné signálové kabely,
konektory cinch, raději kovové, pozlacené, na projení mixu s crossoverem
potřebujeme kabely cinch-XLR (Cannon - samec), na propojení crossoveru
se zesilovači kabely XLR-XLR. Ze zesilovače do bedny používáme konektory
Speakon. Na konektorech ani na kabelech se taktéž nevyplatí šetřit - do
PA systému patří pouze robustní konektory, které něco vydrží a nevytrhnou
se při prvním zakopnutí. Všechny typy konektorů lze sehnat v obchodech
s hudebninami, levněji je seženeme v obchodech s el. součástkami, ale
často v nich nemají kompletní nabídku - je třeba hledat. Výkonové kabely
seženeme ve velkoobchodech s kabely, signálové kabely v obchodech s el.
součástkami.
|